Láska a manželství pod taktovkou covidu
Jsme jedním z mnoha párů, které covid donutil udělat velice bolestivé rozhodnutí a odložit vysněnou svatbu. Nikdo a nic nám ale nemohlo zabránit v tom, aby se z nás stali manželé.
Tomáš mě požádal o ruku v říjnu 2019 a podle české tradice jsme se chtěli vzít do roka a do dne. Vybrali jsme krásné datum 10. 10. 2020. Tomášovi se líbilo, že je snadno zapamatovatelné, a já se v duchu radovala, že snad nezapomene na výročí. Kamarádům jsme oznamovali termín svatby v lednu, a přestože covid byl už v té době na světě, nikdo ho zatím nebral příliš vážně. Kolovalo pár zpráv z Číny, ale Evropě se vir zatím vyhýbal. O pár týdnů později se ale rozjel vlak, který dodnes nedokázal nikdo zastavit.
Svatební přípravy s covidem v zádech
V lednu 2020 jsme zarezervovali zámek v Liblicích, kde se měl konat obřad i hostina. Areál jsme měli vyhrazený na dva dny pro sto lidí, kterým jsme na místě zajistili i ubytování. Kromě toho jsme měli dohodnutou fotografku, floristky a ve spolupráci se zámkem jsme připravovali svatební menu.
Jenže v březnu nikým neviděn a nezván se do našich životů vplížil covid. Během několika měsíců infikoval celou planetu a pud sebezáchovy nás donutil hrát podle jeho pravidel. Ale právě ta se neustále měnila.
![Pohled na zámek Liblice Zámek Liblice](https://svatebnimisto.cz/wp-content/uploads/2020/10/Zamek-Liblice-960x720-1.jpg)
Seznam hostů se ztenčuje
Komplikace na nás číhaly hned při rozesílání svatebních oznámení. Ty vytvořili moji rodiče v Británii a poslali je kurýrem do Prahy. Jenže všechny služby včetně těch poštovních byly v té době ochromené pandemií a balíček nedorazil ani po měsíci. Rodiče se nenechali odradit a rozeslali nová oznámení. Ta došla během pár dní, jenže mezitím docestovala i první várka… Museli jsme vypadat jako velmi horliví snoubenci. Opačným směrem putovala pošta přes dva měsíce.
Začátkem července nám zrušili účast první svatebčané kvůli obavám z budoucího vývoje covidových omezení a postupně se přidávali další. Seznam hostů se začal rychle ztenčovat. Přesto jsme se nevzdávali a já se těšila na zkoušku svatebních šatů v Cambridge. Svatbu jsme nezrušili dokonce ani poté, co let do Cambridge čtyřikrát zrušili nebo přesunuli, a ve svatebním saloně jsem musela žádat o nový termín schůzky.
Když ale v září zrušili let i mým rodičům do Prahy, dostal se do popředí nejčernější scénář. Věděli jsme, že na leteckou dopravu se nedá spolehnout a hrozilo, že i zbylí hosté, pocházející z celého světa od Ameriky po Singapur, se přes veškerou snahu nebudou mít na svatbu jak dopravit.
V srpnu už bylo jasné, že z plánované svatby o více jak stovce mezinárodních hostů sejde. Nakonec jsme se rozhodli jen pro podpis na matrice a vysněná cesta k oltáři s následnou oslavou musí počkat až na přespříští rok.
Zámek v Liblicích nad zlato
Přes veškerou nepřízeň osudu můžeme ale už teď zakončit náš příběh „happy endem“, a to díky podpoře ze zámku v Liblicích. Poskytovatelé nám při všech změnách vycházeli celou dobu maximálně vstříc a nakonec nám umožnili celou svatbu přesunout na jaro 2022. Tímto děkuji tamějšímu personálu, který sejmul obrovské břemeno z našich už tak těžkých kroků.
Pokud vám covid také zasáhl do svatby a chtěli byste se o svůj příběh podělit, napište nám do komentářů. Rádi ho zveřejníme.
Nicky