Láska a manželství pod taktovkou covidu

Jsme jedním z mnoha párů, které covid donutil udělat velice bolestivé rozhodnutí a odložit vysněnou svatbu. Nikdo a nic nám ale nemohlo zabránit v tom, aby se z nás stali manželé.



Tomáš mě požádal o ruku v říjnu 2019 a podle české tradice jsme se chtěli vzít do roka a do dne. Vybrali jsme krásné datum 10. 10. 2020. Tomášovi se líbilo, že je snadno zapamatovatelné, a já se v duchu radovala, že snad nezapomene na výročí. Kamarádům jsme oznamovali termín svatby v lednu, a přestože covid byl už v té době na světě, nikdo ho zatím nebral příliš vážně. Kolovalo pár zpráv z Číny, ale Evropě se vir zatím vyhýbal. O pár týdnů později se ale rozjel vlak, který dodnes nedokázal nikdo zastavit.

Svatební přípravy s covidem v zádech

V lednu 2020 jsme zarezervovali zámek v Liblicích, kde se měl konat obřad i hostina. Areál jsme měli vyhrazený na dva dny pro sto lidí, kterým jsme na místě zajistili i ubytování. Kromě toho jsme měli dohodnutou fotografku, floristky a ve spolupráci se zámkem jsme připravovali svatební menu.

Jenže v březnu nikým neviděn a nezván se do našich životů vplížil covid. Během několika měsíců infikoval celou planetu a pud sebezáchovy nás donutil hrát podle jeho pravidel. Ale právě ta se neustále měnila.

 

Zámek Liblice
Pohled na zámek Liblice

Seznam hostů se ztenčuje

Komplikace na nás číhaly hned při rozesílání svatebních oznámení. Ty vytvořili moji rodiče v Británii a poslali je kurýrem do Prahy. Jenže všechny služby včetně těch poštovních byly v té době ochromené pandemií a balíček nedorazil ani po měsíci. Rodiče se nenechali odradit a rozeslali nová oznámení. Ta došla během pár dní, jenže mezitím docestovala i první várka… Museli jsme vypadat jako velmi horliví snoubenci. Opačným směrem putovala pošta přes dva měsíce.

Začátkem července nám zrušili účast první svatebčané kvůli obavám z budoucího vývoje covidových omezení a postupně se přidávali další. Seznam hostů se začal rychle ztenčovat. Přesto jsme se nevzdávali a já se těšila na zkoušku svatebních šatů v Cambridge. Svatbu jsme nezrušili dokonce ani poté, co let do Cambridge čtyřikrát zrušili nebo přesunuli, a ve svatebním saloně jsem musela žádat o nový termín schůzky.

Když ale v září zrušili let i mým rodičům do Prahy, dostal se do popředí nejčernější scénář. Věděli jsme, že na leteckou dopravu se nedá spolehnout a hrozilo, že i zbylí hosté, pocházející z celého světa od Ameriky po Singapur, se přes veškerou snahu nebudou mít na svatbu jak dopravit.

V srpnu už bylo jasné, že z plánované svatby o více jak stovce mezinárodních hostů sejde. Nakonec jsme se rozhodli jen pro podpis na matrice a vysněná cesta k oltáři s následnou oslavou musí počkat až na přespříští rok.

Zámek v Liblicích nad zlato

Přes veškerou nepřízeň osudu můžeme ale už teď zakončit náš příběh „happy endem“, a to díky podpoře ze zámku v Liblicích. Poskytovatelé nám při všech změnách vycházeli celou dobu maximálně vstříc a nakonec nám umožnili celou svatbu přesunout na jaro 2022. Tímto děkuji tamějšímu personálu, který sejmul obrovské břemeno z našich už tak těžkých kroků.

Pokud vám covid také zasáhl do svatby a chtěli byste se o svůj příběh podělit, napište nám do komentářů. Rádi ho zveřejníme.

 

Nicky